Prague Pride
Pokud je někdo hrdý na své děti, na to, jak jsou vychované a chytré, je to naprosto v pořádku. Pokud je někdo hrdý na to, co dokázal ve své práci, co vytvořil, kolik domů postavil, kolik knih napsal či jak zabezpečil svou rodinu, je to samozřejmě v pořádku. Vše jmenované je jeho zásluhou, podílel se na tom, a tak je na to hrdý právem.
Pokud je však někdo hrdý na svou rasu, pohlaví, homosexualitu, heterosexualitu, bisexualitu či sadomasochismus, je to zcela evidentně blb. Protože za rasu, pohlaví, homosexualitu, BDSM orientaci, barvu očí, židovský — árijský —, aristokratický původ a velikost nohy nikdo nemůže, dostal je od Pánaboha či matky evoluce, hrdost na tyto ukazatele je stejná, jako když je někdo hrdý na to, že letos bylo mírné léto bez velkých povodní. Ano, mírné léto bylo, ale žádnej pan Novák či Dvořák se tím hrdit nemůžou, protože se o to nijak nepřičinili. Na Prague Pride jsem nebyl — pokud tam nejdu pracovně, je mi ta akce úplně fuk — a jel místo toho na šutry. Když jsem se večer vrátil, našel jsem základní zpravodajství o průvodu: Fotografii dvou polonahých žen s různě nazdobenými těly a odhalenými ňadry, kdy jedna vede druhou na vodítku. Facebookovou diskusi kolem postu mého bývalého kolegy, který se svěřil, jak horkotěžko tuto situaci — nahou paní na vodítku — vysvětloval svému osmiletému potomkovi, když je v Praze potkali. A konečně fotografii dvou S/M orientovaných homosexuálních mužů, kdy před Prašnou bránou ten dominantní — domík — bičuje nahého subíka. Tomu to samozřejmě dělalo dobře, to není text na jeho obranu. To je text na obranu skutečnosti, že otevřené sexuální projevy na veřejnost nepatří. Dokonce ani homosexuální a sadomasochistické.
Tyto zdáli viditelné děje průvodu působí velmi varovně. Nezměnil se pochod hrdých homosexuálů a příslušníků dalších hrdých sexuálních menšin v průvod hrdosti na homosexualitu, doprovázenou názornými ukázkami deviantního sexuálního chování? Pokud jsou účastníci hrdí na svou homosexualitu, mohli by si podat ruce s jinými demonstranty — s těmi, kteří jsou hrdí na svou bílou pleť, o niž se zasloužili stejně málo jako homosexuálové o svou sexuální orientaci. Ale to je jen jedna stránka věci. Druhou stránkou je, že sexuální ukájení nepatří na veřejnost. A když jeden dominantní homosexuál bičuje submisívního, a navíc nahého homosexuála nebo když jedna polonahá dominantní lesba vede na vodítku polonahou submisívní lesbu, jsou to sexuální úkony. Něco, co bez ohledu na homo- či heteroorientaci patří do soukromí.
Článek Jiřího X. Doležala (převzato z Reflexu) z 20. 8. 2014