Občan uvažuje cestou k volbám
20. 10. 2013
Pravice a Levice
Převzato z publikace Petra Piťhy: Občan uvažuje cestou k volbám, vydané Nakladatelstvím Poustevník 2013, (kap. 3., s. 7-9).
V moderních dějinách jsme si zvykli hovořit o politickém spektru. V podstatě jde o škálu názorů na jednu jedinou otázku, která je ovšem naprosto zásadní. Tou otázkou je, jaký je vztah mezi občany a státem. Odpovědi jsou dvě. Jedni tvrdí, že stát je víc než občané. Sedávají tradičně v levé části Sněmovny a nazývají se Levice. Ti, kteří sedí v pravé části Sněmovny, říkají přesný opak a trvají na tom, že občané jsou víc než stát - Pravice.
Volíme zpravidla z více stran, ale zásadním rozhodnutím je, zda budeme volit některou z pravicových stran nebo některou z levicových stran. Stručně řečeno pravici nebo levici. Právě a vlastně jedině toto rozhodnutí odpovídá našemu přístupu k životu a také ho vyjadřuje. Zamysleme se nad tím, co zcela konkrétně znamená být pravičák nebo levičák.
Podstatou levičáctví je nadřazení státu občanům. Levicové strany nabízejí občanům velké sociální jistoty a tvrdí, že se o ně stát postará. Tím občany zbaví jejich starostí, ale také je zbavuje zodpovědnosti. Výsledkem je, že občané si řeknou: Proč bych se staral, postará se stát. To by bylo takřka rajsky příjemné. Jenže z čeho to bude stát platit? Lidé, bohužel, jsou, jací jsou. Vždy chtějí pracovat spíš méně než více. Stát potřebuje víc peněz, aby je uspokojil, a levicové vlády to řeší různě. Zvýší daně, což se nakonec dotkne všech. U vybarvenější levice se vyvlastní majetek těch bohatších. Vždy je někdo bohatší, a krok za krokem se dospěje k tomu, že už nikdo nemá nic a nastane kýžená sociální rovnost. Společnost se pak dá těžko rozpoznat od márnice. Aby se nestalo něco tak nepěkného, vydávají se levicové vlády cestou života na dluh, což se opět vymstí všem, ale až za čas, takže nás se to už nebude týkat.
Nadřazení státu občanům v podstatě přináší nesvobodu. Stát nadřazený občanům totiž ví lépe než oni, co potřebují a co jim prospívá. Podle vědeckých poznatků je ve všem řídí. Dříve nebo později začne stát určovat i to, co si lidé mají myslet a říkat. Pokud to někdo není rychle sto pochopit, natluče se mu to do hlavy pendrekem.
Pravičáci nejsou zdaleka tak přímočaře přitažliví. Nenabízejí skoro žádné jistoty a jsou připraveni starat se jen o těžko řešitelné situace občanů. Zatímco levice z občanů snímá zodpovědnost, pravice na ně odpovědnost klade, a to především odpovědnost za ty druhé a za stát. Výhody, které nabízí pravice, totiž svobodu a plnou lidskou důstojnost, se mnoha lidem zdají draze zaplacené a velmi pracné. Docela obtížně se vysvětluje, že podstatným rysem života je určitá míra nejistoty a opravdu jisté je jen to, že nakonec zemřeme. Stejně obtížně se vysvětluje, že člověk zbavený odpovědnosti, je otrok, který nemá právo se svobodně rozhodovat. Může to znít přehnaně, ale pravice přitakává životu a lidské důstojnosti, zatímco levice vede k umrtvení a degradaci lidí na chovná zvířata.
