Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návrat z pěší pouti do Říma

4. 7. 2016

V neděli 26. června 2016 jsme se vrátili z pěší pouti do Říma, uskutečněné v roce Božího milosrdenství ke svatým branám v Římě.

Naše putování začalo v pondělí 2. května 2016 na Velehradě. Po mši svaté, celebrované předsedou Matice velehradské Mons. Janem Peňázem a správcem velehradské farnosti P. Petrem Přádkou, SJ jsme se po projití Svatou bránou vydali na 1298 km dlouhou a dva měsíce trvající pěší pouť ke Svatým branám v Římě. Prošli jsme několika zeměmi: ČR, Slovenskou republikou, Rakouskem, Maďarskem, Slovinskem do Itálie, přes samostatnou republiku San Marino do nejmenšího státu světa Vatikánu. Šli jsme denně v průměru 30 km za každého počasí. Trasa kopírovala kroky našich svatých věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje, kteří v 9. století do Říma několikrát putovali. Víme, že navštívili Blatenské knížectví knížete Kocela v Blatnohradě nebo že došli až do Benátek a odtud na papežovo pozvání až do Říma. Uvědomili jsme si při procházení rakouskými a maďarskými nížinami, že vlastně jdeme prastarou Jantarovou stezkou až do Szombately, kde se cesta dělí na dvě větve. Na jih do Řecka a na jihozápad do Benátek. Rozsáhlé maďarské nížiny vystřídala malebná hornatá krajina Slovinska, lemovaná na severu zasněženými vrcholky Alp. V hlavním městě Ljubljaně jsme byli přivítání na faře při katedrále, kde jsme prošli Svatou bránou tak jako mnohokrát před tím např. na mariánském poutním místě Ptujská hora. Kolem Ljubljany jsou úrodné nížiny s rozsáhlými vinicemi ale i velkými plochami chmelnic. Na italské straně jsme procházeli rozkvetlou krajinou s cypřiši, piniemi a palmami. Krajina je protkána sítí zavodňovacích kanálů a vlnila se rozlehlými lány dozrávajícího obilí. Sklizeň je zde koncem června. Velkým zážitkem pro nás bylo, když jsme u Terstu došli ze střední Evropy po měsíci putování až k Jaderskému moři. Procházeli jsme kolem Miramare, Bibione až do Benátek, kde na Jantarovou stezku navazuje stezka Hedvábná, vedoucí až do daleké Číny. Poklonili jsme se památce apoštola sv. Marka a pokračovali do Ravenny, San Marina, malé republiky, neskutečně přilepené jako vlaštovčí hnízdo k úbočí strmé skály. Tak začal náš přechod přes Apeniny, pohoří táhnoucí se celým středem Itálie od severu k jihu. Jde o přechod několika horských pásem, oddělených od sebe úrodnými údolími s malebnými městečky Urbino, Assisi, Perugia, Cagli, Gubbio a dalšími, historickými městy, obehnanými hradbami a s domky, poskládanými vedle sebe a nad sebou jako Betlém. Úžasný zážitek nám přinesl pobyt v Marmore se 160 m vysokým vodopádem.  Když jsme tyto malebné kraje opouštěli, bylo nám po nich teskno. Po sestupu do nížiny s meandrující řekou Tevere (Tibera) jsme asi 70 km od cíle putování vlastně již jednou nohou vkročili do Věčného města.

Do Říma jsme doputovali po projití předměstí s nádherným olympijským stadionem ve čtvrtek, dne 23. června 2016. Ve 14.hodin 12 minut jsme prošli Svatou bránou ve velechrámě sv. Petra, kde jsme v modlitbě vzpomínali na všechny členy našich rodin a celou řadu přátel a známých, kteří nás na dálku duchovně doprovázeli. Modlili jsme se také za desítky těch, kteří nám na naší dlouhé cestě jakýmkoliv způsobem pomohli poskytnutím ubytování, radou na cestu a podobně. Následující den v pátek jsme pěšky navštívil ostatní papežské basiliky se Svatými branami. Byl to 18 km okruh, začínající v basilice sv. Pavla před hradbami, pak v matce všech římských chrámů basilice sv. Jana Křtitele v Lateránu, basilice Santa Maria Maggiore. Poblíž této basiliky jsme navštívili chrám Panny Marie Ustavičné pomoci a celou pouť jsme zakončili u hrobu sv. Cyrila v kostele sv. Klimenta. Byli jsme ubytování v nově rekonstruovaném českém poutním domě Velehrad, kde nás vlídně přijal jeho správce P. Jaromír Zádrapa, SDB.

Zpět jsme se vrátili doprovodným vozidlem, které nám ochotně zapůjčila  CK Miklastour Prostějov manželů Jany a Jindřicha Miklasových.

Při celé pouti jsme se snažili řídit pravidly cyrilometodějských poutníků, sestavených Mons. Janem Peňázem a obsažených v Magně chartě poutníka: " ... pouť se jde na znamení pokání, s prosbou za sebe a své blízké, s přáním nalézt cestu či směřování v ve svém dalším životě, s poděkováním za krásu přírody, kterou procházíme, i za schopnosti, které nám umožňují vydat se na cestu, a hlavně za vyslyšené prosby a obdržené dary. Pro poutníka je pouť příležitostí zpomalit tak, aby byl jeho čas měřen krokem a modlitbou. Pouť tak napomůže ke zlepšení tělesného i duševního stavu. Kdo se vydá na pouť, vydává se tím zároveň ze svých jistot, do určité nezajištěnosti. Přitom zjišťuje, že ačkoliv jistot ubylo, radost zůstává. Zažívá, jak jeden druhému pomáhá, jak jsou všichni na sobě v tom dobrém smyslu slova závislí. Proto také platí, že pouť je od srdce k srdci... Poutník vyjadřuje svým putováním zkušenost křesťanů, že jsme zde na zemi "na cestě"..."

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Pěší pouť Velehrad - Řím 2016