Karel KAVIČKA

Město o kterém píši je stotisícovým krajským městem a druhou největší památkovou rezervací v naší republice. Je to město mého mládí, studií i téměř celoživotního zaměstnání. Město, k němuž mám celoživotní vztah - Olomouc.   

První seznámení se uskutečnilo v roce 1954, když jsem zde zahájil středoškolská studia na Střední pedagogické škole.  Čtyři roky jsem zde i bydlel. Pak studium na Pedagogickém institutu a s velkým časovým odstupem i na Teologické fakultě Univerzity Palackého. Ten časový odstup způsobilo dvacet let zaměstnání v tzv. dělnických profesích po vyjádření nesouhlasu se vstupem spojeneckých armád v srpnu roku 1968 do naší vlasti při prověrkách ve škole, na které jsem vyučoval. Pošta, pila, cukrovar a také 15 let u olomoucké stavební firmy. Od roku 1997 pak posledních 15 let na Arcibiskupství olomouckém až do roku 2012, kdy jsem ukončil své aktivní působení a odešel do penze. Z uvedeného je patrné, že většinu času svých studií i pracovního zařazení jsem strávil v Olomouci. Proto je mi toto krásné historické město tak blízké. Stalo se místem, úzce spjatým s celým mým životem.

V současné době se do Olomouce vždy rád vracím, zvláště při významných událostech. Taková nastala v pondělí dne 12. října 2026, kdy jsem prožil radostné chvíle při promoci mé vnučky Terezky. Terezka úspěšně zakončila magisterské studium na fakultě tělesné výchovy Univerzity Palackého.

           V krásném prostředí slavnostního sálu arcibiskupské rezidence jsme s dalšími členy rodiny prožili důstojnou ceremonii, spojenou se slavnostním udělením titulu Magistr a předáním diplomu. Slavnosti předsedal rektor univerzity doc. JUDr. Michael Kohajda, Ph.D, děkan Mgr. Pavel Háb, Ph.D a další představitelé této po Univerzitě Karlově druhé nejvýznamnější univerzity v naší republice. 

              Za toto velké úsilí a úspěšné zakončení vysokoškolského studia Terezce srdečně blahopřeji.